Město: Třeboň Kraj, okres: Jihočeský, Jindřichův Hradec GPS Místa: 49.0036378N, 14.7706494E

Stručný popis: Počátky města sahají již do poloviny 12. století. Než se města v roce 1366 ujali bratři z Rožmberka, bylo v držení Vítkovců. Po smrti vladaře Petra Voka z Rožmberka v roce 1611 se panství Třeboň stalo majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů, kteří je spravovali až do první pozemkové reformy z roku 1919. Třeboň prý pochází ze slova tříbit, což znamená šlechtit či zdokonalovat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se vytříbila do úctyhodných památek a nádherné krajiny.

Rybníky Svět či Rožmberk, Schwarzenberská hrobka, Jakub Krčín. Asi nemusím ani dále pokračovat a všichni víme o jakém městě je řeč. Jižní Čechy obecně jsem si zamilovala. Příjemní lidé, možnost skvělého ubytování, nenáročné cyklotrasy sjízdné pro všechny věkové kategorie. A konkrétně Třeboň mi učarovala nejvíce.

Od té doby, co máme děti, cíle našich dovolených se přizpůsobují především jejich požadavkům a možnostem. S manželem máme rádi sport, snažíme se k němu vést i naše děti, a proto aktivní dovolená byla jediný cíl, co jsme měli. Vzhledem k věku našich dětí (2 a 5 let) bylo naší metou sjet nějaké cyklotrasy s náročností nula. 🙂 A meta se nám, právě díky Třeboni, splnila na výbornou. A nejenom ta – jako bonus jsme si přáli zažít něco netradičního, typického pouze pro danou oblast. Neskromný sen se skutečně vyplnil a my byli nadmíru spokojení.

Plánovat s dětmi se příliš nedá a ani nevyplácí, jelikož ony vás stejně přesvědčí, že jejich názor je ten nejlepší, tudíž jediná připravená věc byl výběr a následné objednání (s dostatečným předstihem) vhodného apartmánu. Nejsem příliš náročný typ, ale co nezkousnu, je několikadenní stravování v restauracích, fastfoodech či pochybných kioscích někde u vody, především když máte dvě malé děti. Čili na výběr ubytování kladu velký důraz, nezbytností je vlastní kuchyň, kdy můžu vařit kdykoli, cokoli a pro kohokoli. A to právě v této lokalitě nebyl problém, možností najít si ubytování dle našich požadavků bylo mnoho, jak v centru plném ruchu, tak mimo, v klidných odlehlejších částech. My volili tu druhou možnost a vybrali apartmán Na Vyhlídce cca 1,5km od Třeboně ve vesničce Břilice (s Penny marketem hned naproti). Jakmile nám opravdu milí domácí ukázali vše nezbytné, rozjeli jsme se směrem k centru. Děti byly hladové po něčem netypickém a zvláštním, tudíž naše první kroky vedly k typicky třeboňskému – tamnímu vláčku. Kdo zná, dá mi za pravdu, kdo nezná, doporučuji vyzkoušet, především mladší věkové skupiny budou nadšené. Vláček jezdí denně, trasa trvá cca hodinu a během cesty jsme viděli velkou část města, část tamních lázní, rybník Svět a v neposlední řadě i kemp, kde při povinné zastávce načerpal síly jak supící vláček, tak i jeho cestující. Pro zpestření krásný zážitek, kdo nejel, jako by v Třeboni nebyl 🙂 (nejednou mě bezděky pojal soucit s řidičem toho vláčku – není to o nervy jezdit celý den stejnou trasu a zase zpět? Mě by šlehlo.. 🙂

Jenže my přijeli především kvůli tomu, abychom jezdili, a to hlavně na kolech. Manželův tlak by asi atakoval horní hranice, kdyby z držáku na kola, který pochopitelně sháněl na poslední chvíli, alespoň jednou denně svou „silničku“ nesundal. Naštěstí (pro všechny) možností bylo mnoho, cyklotras bylo po okolí jak hub po dešti, a když jsme se tehdy po 20km jízdě vraceli zpět, počítala jsem, že děti budou druhý den dost nepoužitelné. Větou „Mamí, už vstávej, já chci jet zase na kole okolo těch super rybníků!“ mě můj mladší syn následující den budil a já s hrůzou zjistila, že nepoužitelná jsem spíš já, zatímco jeho přání bylo ostatními členy rodiny milerádo vyslyšeno. 🙂

Ale Třeboň v sobě neskrývá jen nádhernou přírodu, moře rybníků, spoustu cyklotras, ale také výborné rybí speciality nebo krásný zámek. Při jeho prohlídce jsme se dozvěděli spoustu informací o historii tohoto skvostu, prohlédli si neméně krásnou udržovanou zámeckou zahradu a měli tu čest se seznámit s panem Krčínem – jedním ze zakladatelů místních rybníků. Děti byly nejvíce nadšené z Domu přírody, což je součást zámeckého parku, který se pyšní úchvatnými expozicemi zvířat, krátkým poučným videem a také např. pohledem do vnitřku stromu, kam se děti vraceli asi 100x.

Velký ohlas a nadšení sklidila jízda parníkem po rybníku Svět, manželův Canon nestíhal při prohlídce Schwarzenberské hrobky, mé chuťové buňky se rozplývaly při okoštování tamní zmrzliny a oči dětí se rozzářily při pohledu na dopravní hřiště, které jsme náhodou jednoho odpoledne míjeli. Pro náhodného pozorovatele pohled vskutku noblesní – dva dospělí jedinci jak „blbci“ stále dokola pochodují po přechodech pro chodce, jedno dítko jezdící na kole sice respektuje dopravní předpisy, ale vzápětí je druhým dítkem alias policistou pokárán za přestupek a vyzván k proplacení pokuty, kterou občas zaplatili i ti dva pochodující za to, že nechodí dostatečně rychle. 🙂
Návštěvu Třeboně doporučuji všem, bez ohledu na věk či pohlaví. Je zde spousta možností pro strávení nádherné nenáročné dovolené, která zde, v našem případě, nebyla určitě poslední.