Obec: Červená Lhota, Pluhův Žďár Kraj, okres: Jihočeský, Jindřichův Hradec GPS Parkování: 49.2492033N, 14.8850369E GPS Místa: 49.2465681N, 14.8852033E Zastávka BUS: Pluhův Žďár, Červená Lhota

Stručný popis: Jedná se o renesanční vodní zámek, jehož první písemné zmínky pocházejí z roku 1465. Zajímavostí je, že Antonio Bruccio, tehdejší majitel zámku v dobách třicetileté války, nejenže nechal postavit kamenný most vedoucí k zámku na místě staršího dřevěného, ale také se pokusil založit, v nedaleké Deštné, lázně. Svého času byly tyto lázně velmi oblíbeným místem, soutěžícím v popularitě i s Karlovými Vary. Dozvukem bývalé slávy je v dnešní době také již pozapomenutá značka minerální vody Deštenky.

TIP na ubytování

ZobrazitNádherné ubytování v nedalekém Jindřichově Hradci s bazénem a zahradou. Domácí mazlíčky vemte klidně s sebou. Cena: 450Kč/osoba/noc. Platit můžete svými Benefity.

Červená Lhota je nádherný zámeček ve východní části jižních Čech. Není nijak velký a neoplývá žádnými zvláštnostmi. Až na pár detailů, bez kterých by Červená Lhota ztratila svůj půvab a kouzlo.

Podnět k návštěvě tohoto krásného zámku nám dal náš starší syn, který se shlédl v pohádce Zlatovláska z roku 1973. Jistě ji mnozí znáte, tehdy ještě mladý kuchtík Petr Štěpánek spolu s princeznou Jorgou Kotrbovou zde ztvárnili hlavní role a díky úchvatným písním se stala jednou z našich nejoblíbenějších pohádek. A jelikož se z převážné většiny točila právě v Červené Lhotě, místo výletu bylo více než jasné.

Přiznám se, trochu antihistoricky, že hlavním důvodem prohlídky zámku bylo právě vidět a procházet místa, kde před mnoha lety chodil i hodný kuchař Jiřík s princeznou. Jenže během poutavého výkladu, který nám přednášel příjemný kastelán, jsem naprosto zapomněla na prvotní záměr jen okouknout pár místností. Ten byl totiž velice rychle vystřídán mnohem zajímavějším důvodem, který skýtá odpověď na otázku: “Proč je Červená Lhota červená?“

Opět, s trochou zahanbení, přiznávám, že přestože dojem z příběhu byl velice silný, já na tuto legendu časem zapomněla. Připomněl mi ji až syn, který se mě nedávno ptal, zda si ještě pamatuji ten příběh o Červené Lhotě. Sice jsem nechtěla vypadat jak v prvotní fázi Alzheimera, ale nemělo smysl zapírat, tudíž mi syn znovu celou báji přeříkal, a s trochou nostalgie mě opět vrátil na zámek.

Pověst tvrdí, že počátkem 17. století na zámku přebývali manželé a celý zámek měl klasickou bílou fasádu. Zámecký pán byl velmi věřící člověk a každý den se modlil ke kříži, který měl ve svém pokoji. Jeho paní však s manželovou vírou nesouhlasila a velice těžce nesla každodenní manželovy modlitby. Jednoho dne jí ale došla trpělivost. Kříž, ke kterému se právě její muž modlil, chtěla vyhodit z okna, ale jak se s ním nahýbala přes rám, kříž „ji vzal s sebou“ a ona se zabila při pádu na zem. Na bílé zdi po ní zbyly jen krvavě červené skvrny. Tamní obyvatelé se je snažili mnohokrát přetřít, ale červené fleky neustále vystupovaly na povrch a žádná barva je nepřekryla. Zbyla tedy jediná možnost, přebarvit zdi celého zámku na červeno. Pouze tak se skvrny ztratily a celému zámku dává červená barva nádech něčeho výjimečného a poutavého.

K zámku se dá přijet téměř na dosah ruky. Zaparkovat lze na poměrně velkém parkovišti, odkud je k zámku už jen pár metrů. Kamenným mostem, který spojuje zámek na vodní hladině spolu s pevninou, se dostanete velkými vraty na nádvoří. Zde si vyberete okruh (doporučuji ten nejdelší, ne kvůli ceně, ale kvůli mnoha zajímavostem, které se dozvíte a také kvůli spoustě míst a zákoutí zámku, kam se už nemusíte nikdy dostat). Nechybí ani poutavé předměty, počínaje papírovou skládankou Červené Lhoty a konče neméně lákavými oplatky se stejnou etiketou.

Kdo je však totální škarohlíd a nemá únavné tlachání či ploužení po komnatách rád, dozajista ho okouzlí pohled na tamní krajinu. Zámek se dá obejít, při pohledu na velkou vodu vzpomenout na dobrosrdečného, usměvavého a bělovlasého staříka chytajícího ryby (pan král v podání Ladislava Peška 🙂 ) a využít jednu z několika lodiček k příjemné romantické projížďce.

Prostředí je velice klidné, bez mnoha, mnohdy hlučných turistů, jako stvořené k procházce lesem či již zmiňované projížďce loďkou. Když jsem se však po výkladu oné legendy (na které možná je a možná není špetka pravdy) znovu dívala na červenou barvu fasády, neviděla jsem jen obyčejný červený zámek, ale zámek, který měl příběh a stále, i po letech nám má co říct. A to nejen v podobě pohádky.