Město: Rokytnice v Orlických horách, Panské Pole Kraj, okres: Královéhradecký, Rychnov na Knežnou GPS Parkování: 50.18721N, 16.50929E GPS Místa: 50.19682N, 16.51558E Zastávka: Rokytnice v Orlických horách, Pan.Pole, Hanička

Stručný popis: Dělostřelecká tvrz Hanička byla postavena v nejvyšším stupni odolnosti. Strop a ohrožené stěny měly tloušťku 3,5m, ostatní pak 1,5m. Tento objekt byl nejmohutnějším v čs. Opevnění. A to je jen jeden z mnoha důvodů, proč tvrz vidět.

V práci se ptám kolegyně na nějakou zajímavost, která by se v okolí Rychnova dala navštívit. Obratem dostávám tip na dělostřeleckou tvrz Hanička. Koukám do mapy a v blízkém okolí ještě objevuji rozhlednu a dvě malé zříceniny na polské straně, a tak plánuji prima odpoledne. Hanička je sice v týdnu zavřená, ale to neznamená, že nebude na co koukat…

Po cestě v Pěčíně kupuji špekáček, Braníka a jedu dál přes Rokytnici v Orlických horách až na parkoviště před část obce Hanička. Hned za parkovištěm číhá první pěchotní srub. Fakt v pěkném stavu i s dobovými prvky v okolí a je u něj také velké ohniště s minimem dřeva široko daleko, ale buřta stejně plánuji až na zříceninách. Srub může pojmout až 37 vojáků a sloužil primárně jako dělostřelecká pozorovatelna pro tvrz Hanička. Pro veřejnost je však srub uzavřen, patří Klubu vojenství a historie Praha. Bunkr je prý relativně vybaven původními věcmi a někdy do něj členové klubu nechají návštěvníky nahlédnout. Ale to by asi člověk musel dorazit o víkendu.

V mapě koukám na další dva sruby opačným směrem než je Hanička, a tak neváhám a jdu se na ně taky mrknout. Jeden je zašitej v lese, trochu dobitej časem a ten další má i příjezdovou cestu a je v moc pěkném stavu. Zkouším nějaký narcis fotky, ale bezvýsledně. S 10ti sekundovou samospouští se na tyhle vzdálenosti a v těhlech podmínkách nestíhám naaranžovat 🙂 Tak balím batoh a vyrážím směr Hanička.

Cestou na tvrz si omylem zacházím k Muzeu pevnosti Hanička, který je samozřejmě zavřený, a tak se vracím zpátky k rozcestníku. Po cestě koukám do mobilu a v apce mapy.cz zjišťuji, že Anenský vrch je mrtě daleko, času už je docela fůra a přede mnou ještě celá tvrz, tak mi je jasný, že zříceniny dneska nestihnu. V tom případě lituji toho špekáčku v autě, pač hlad už začínám cítit. 🙁

U rozcestníku vidím, že Hanička je skoro na dohled, tak moc nechápu, co mě před chvilkou dovedlo k muzeu (asi to, že na rozcestníku je Hanička označena jako R-H-S 79 a já měl z práce mylně zafixováno, že je hned vedle muzea). Tvrz bych čekal v o něco lepším stavu, ale možná to je takhle zajímavější. Jak zjišťuji později, je to v důsledku německých zkoušek odolnosti tvrze – v tom případě nic moc skopčáčci, jen škrábance.. 🙂 Dělám pár fotek a razím na okolní kulometní hnízda. Hnízda jsou krásně udržovaná a ty kopule čnějící ze země jsou fakt hustý. Zkouším pár fotek a pomalu to směřuju na rozhlednu Anenský vrch, což už je jiný příběh.

Celej hladovej pak letím dolů k autu. Po cestě sbírám suchý větvičky, jak Míťa na Silvestra (on ví) a směřuji to na opejkání buřtíku u pěchotního srubu vedle parkoviště. Na okolních pěti stromech je kupodivu oškubáno asi jen 85% suchýho, tak ještě přidávám pár větviček, u ohniště oceňuji připravené napichováky, rozpaluji oheň a opejkám. Na Braníka se ani nedostává, pač musím hned za volant. Buřtík tedy rozhodně nepatří k Top Class a navíc mám jen jeden, což je po nachozených cca 15ti km opravdu málo, takže se dostává i na konzervu tuňáka, kterou v autě „sušim“ už od dovolené v Rumunsku. 🙂 Téměř za tmy pak vyrážím domů. Bunkry čegovec a zříceniny příště. 😉