Město: Rokytnice v Orlických horách, Říčky v Orlických horách, Panské Pole Kraj, okres: Královéhradecký, Rychnov nad Kněžnou GPS Parkování: 50.21617N, 16.51267E nebo 50.22951N, 16.49085E GPS Místa: 50.19682N, 16.51558E Zastávka: Rokytnice v Orlických horách, Pan. Pole, Hanička nebo Říčky, Mezivrší

Stručný popis: Rozhledna Anna se nachází v 992m.n.m v oblasti Orlických hor. Ať už se na vrchol vydáte přes Haničku nebo z Mezivrší, budete se po cestě setkávat s mnoha bunkry čs. opevnění. Na vrcholu je ohniště, tak si klidně přibalte nějakého buřtíka.

Na rozhlednu Anna na Anenském vrchu jsem se vydal přes dělostřeleckou tvrz Hanička, respektive jsem šel primárně na Haničku a při té příležitosti si skočil i na Aničku. 🙂 Cesta z Haničky je lemovaná malými i většími bunkry. Ty malé, které Vás tolik neuspokojí, jsou k nahlédnutí pro širokou veřejnost a ty větší jsou pod zámkem, k dispozici pouze historikům.

Cesta dlouhá 2,5km utíká příjemně, sem tam bunkr, porosty se pomalu snižují a s přibývajícím tempem začínám víc a víc pociťovat zvedající se vítr na svých zpocených zádech. Pamatujíc si maminčiny rady, zastrkávám podolek a pomalu si vychutnávám blížící se vrchol. Ten přichází záhy a v nebývalé kráse se přede mnou rozprostírá celý Anenský vrch. Dvě příjemné posezení, ohniště, informační cedule, které dávají tušit dva docela velké bunkry, a samozřejmě samotná 17m vysoká rozhledna Anna.

To nejlepší nakonec říkám si… Na vrcholu je pořádný fičák. Rozhlížím se na sever, na jih, na východ, na západ. Viditelnost na ty podmínky ještě ujde, ale na Aničce mi chybí orientační mapy. Vidět je například Kralický Sněžník či Suchý vrch, ale kraj neznám, a tak netuším, kde hledat. Zkouším ještě dělat pár fotek a vyfoukanej frčím dolů 🙂

Jdu se podívat ještě na stejnojmenný bunkr Anna a… Ale, ale… Co to zjišťuji.. Tady nám historici nechali parádní dvoupatrovou ochutnávku! Otevřeným vchodem kráčím dovnitř a v tom momentě si uvědomuji, jaký totálně nezkušený amatér jsem.. To, že jsem byl den před výletem v kině na hororu, by mi v absolvování průzkumu bunkru, ačkoli se staženýma půlkama, tolik nebránilo, avšak nevzít si čelovku, když jdu na bunkry, je jako přijít na třetí rande s prázdnýma rukama..

Takže klopím uši a pomalu opouštím Anenský vrch. Ještě obcházím okolo Arnošta (ten druhý bunkr), ale tady pozoruji zamknuté mříže.. Už nijak neotálím a vydávám se rovnou k autu. Holkám zdar 🙂