Město: Strakonice Kraj, okres: Jihočeský, Strakonice GPS Parkování: 49.2585731N, 13.9002158E (u hradu) GPS Místa: 49.2614067N, 13.9023714E

Stručný popis: Město leží na soutoku řeky Otavy s Volyňkou a proslavily ho hlavně dudy, továrna Tonak vyrábějící pokrývky hlavy a podnik ČZ. Z památek stojí za zmínku původně gotický hrad, v pozdějších etapách doplněný renesanční věží Jelenkou a barokní velkopřevorskou rezidencí. Hradní areál doplňuje kostel sv. Prokopa, dominantou celého komplexu je pak gotická věž Rumpál. Ve Strakonicích se také narodily významné osobnosti naší kultury, za všechny stojí za to zmínit alespoň tvůrce Spejbla a Hurvínka Josefa Skupu a básníka Františka Ladislava Čelakovského.

Ubytování/Stravování

Nabídněte v tomto prostoru své služby ve Strakonicích a okolí. Za 150Kč (bez DPH) se navždy stanete součástí této reportáže.

Strakonice jsem poprvé navštívila jednoho slunného dne na přelomu léta a podzimu. Byť jsem tímto městem mnohokrát projížděla, nikdy jsem se v něm nezastavila. Během své procházky po městě jsem se tedy zaměřila na jeho nejvýraznější dominanty a vydala jsem se na hrad a do historického centra města.

Svou procházku po městě začínám na místním vlakovém nádraží. Z něho mířím Píseckou ulicí až ke kruhovému objezdu u továrny Tonak. Střed objezdu krášlí stylová plastika znázorňující dudy, jednu z mnoha věcí, které Strakonice proslavily. Na této křižovatce odbočím doprava a brzo se dostanu až k mostu přes řeku Otavu. Nepokračuji však na druhou stranu, ale vydávám se po nábřeží směrem k hradu, jehož věž se rýsuje nad řekou.

Hrad byl založen nad soutokem Volyňky a Otavy už ve 13. století rodem Bavorů ze Strakonic, část hradu věnovali Bavoři řádu maltézských rytířů, kteří si zde zbudovali klášter a později v 15. století získali do svého majetku celý hrad. V hradu sídlí Muzeum středního Pootaví, které už ale třetím rokem prochází celkovou rekonstrukcí. Jedinými místy, na která se tak můžu podívat je věž Rumpál a černá kuchyně. Výšlap na věž skutečně stojí za to, z ochozu vysazeného na krakorcích jsou Strakonice vidět jako na dlani. V dáli se rýsuje Šumava a přímo pode mnou hradní příkop obývaný stádem koz a několika poníky. Na druhé straně řeky se pak tyčí renesanční kostel sv. Markéty

Prohlídka černé kuchyně zahrnuje dvě místnosti s původní pecí a přilehlý dvorek s fragmenty soch z blízkého okolí. Krátce se zdržím ještě na nádvoří, podívám se do útrob hradní studny a pak se vydám hradním areálem směrem k lávce přes Otavu. Cestou procházím kolem výběhu koz a poníků, vznešeně vydávaných za hradní safari. Zvířata můžete nakrmit granulovaným krmivem z automatu. Z věže jsem si všimla parčíku s jakýmsi pomníkem na druhé straně příkopu, a tak se ještě před překročením řeky vydám toto místo prozkoumat. V parčíku se nachází pomník s bustou Josefa Režného, významného dudáka a etnografa, který se narodil právě ve Strakonicích. Po krátkém odpočinku se vracím zpátky k lávce, přejdu řeku a silnici a mířím do centra města.

Strakonické Velké náměstí mi připomíná spíše širokou dlouhou ulici. V jeho středu stojí budova neorenesanční radnice se sgrafity Mikuláše Alše, na prostoru před ní je umístěna socha Dudáka. Náměstí ale moc dalších zajímavostí nenabízí, a tak se kolem domu s pamětní deskou Josefa Skupy vracím zpátky k Otavě. Podél řeky se vydávám až k replice Stonehenge. Nacházím se ovšem na druhém břehu řeky, takže si jí prohlédnu jenom z dálky. Poté už se vydávám zpátky k nádraží. Město leží na vlakovém tahu z Plzně do Českých Budějovic, vlakem se sem dá dojet i z Blatné, projíždí přes něj také množství autobusových linek. A pokud při putování dostanete chuť na malou svačinu, vřele doporučuji lahůdkářství Malinová v prostoru bývalého obchodního domu Prior na nábřeží. Z tolika druhů chlebíčků budete mít nakonec ještě problém si vybrat.